The One I Want to Take - 8.DÍL

10. června 2012 v 15:49 |  One Direction ff

"Jsi nějaký smutný. Stalo se něco?" přisedla jsem si ráno k Louisovi, který neobsadil svou židli u stolu a místo toho zůstal zamyšleně sedět na pohovce.

"Ale... ani ne" řekl aniž by se na mě podíval.

"Loui... já vidím, že ti něco je." pohlédla jsem na něj. Ne, nemělo cenu zapírat, já do něj prostě viděla. "Má to co dělat s El?"

"Jak to víš?" podíval se na mě a mimoděk se usmál.

"Vždyť jsi jak průhledný, zlato." sklopila jsem pohled. "No a co se stalo? Pohádali jste se?"

"No, tak trochu. Když jí pořád něco vadí, nic se jí nelíbí, vadí jí, že musím chodit na zkoušky a jí se nevěnuju. Vadí jí, že jí všude fotí a taky to, že teď bydlím tady s klukama a ne s ní." povzdychl si Louis.

"A to by si jako představovala, že skončíš s kapelou a odstěhuješ se k ní? Musí přece vědět, že to je nemožné" uklidňovala jsem ho.

"No jo, ale ona říká, že už měla trpělivosti dost a že jsem jí sliboval, jak nikdy nedám přednost kariéře před ní a tak.... a je fakt, že úplně jsem to nesplnil." řekl kajícně a já viděla, jak je mu to líto. Jenže on je jako já - ve všem vidí svou vlastní vinu, chybu hledá vždy jen u sebe a bere každou hádku jako své vlastní selhání.

"Hele, já jdu s El zítra na bowling, tak já s ní nenápadně promluvím a pokusím se jí trošku uklidnit, jo?" usmála jsem se na něj a on mi úsměv šťastně opětoval.

"Kláro, ty jsi jako anděl. Ty vždycky přijdeš a najdeš nějakou pomoc. Já ani nevěděl, že jste s El takové kamarádky..." hleděl na mě překvapeně, ale už spokojeněji.

"No, nějak jsme si asi padly do oka. Máš vážně skvělou přítelkyni, a jestli teď dělá nějakou chybu, tak se jí to pokusím nějak šetrně vysvětlit. Přece si nenecháte zkazit vztah kvůli nějakým blbostem? Tolik vám to spolu sluší a já vím, jak moc jí máš rád."

"Kláro já tě nemít..." objal mě, dokud se ode dveří neozvalo zakašlání. Harry.

"Hele, jako na tu mi nešahej" řekl s vyzývavým úsměvem Harry.

"Ale ty buď ticho, ještě před pár dny by si určitě řval na mě, ať ti nešahám na Louise." zasmála jsem se. "Jenom mu tady... ehm... radím. To jen tak mezi námi děvčaty, víš?" zazubila jsem se na Harryho, zatímco Louis na mě vrhl vyčítavý pohled. Asi se příliš děvčetem necítil, no...

Přes moji snahu byl Louis celý den zamlklý a tak jsem mu nakonec večer navrhla, jestli by se nechtěl se mnou dívat na svoji oblíbenou komedii, která byla také moje oblíbená. Kupodivu souhlasil a já z toho měla skutečnou radost.

"Tak si k tomu ještě uděláme něco dobrého, ne?" řekl a vypadalo to, že konečně začal myslet na něco jiného než na hádku s El.

"Hm, skvělý nápad. Udělej jídlo, já udělám pití." Ano, moje typická nabídka. Vůbec si nevybírám to jednodušší.

"Ne, já dělám jídlo vždycky..." protestoval Louis marně.

"Však jsi taky gentleman, ne?" vyplázla jsem na něj jazyk a vyndala skleničky a z lednice mrkvový džus.

"No jo..." povzdychl si a začal škrábat mrkev, a já, protože jsem byla konečně v lepší náladě jsem mu šla pomoct jí krájet na kolečka.

Za pár minut jsme se už rozvalovali na gauči a rozjařeně se smáli, takže mrkvový džus, který jsem držela v ruce vystříkl a oba dva nás lehce skropil.

"Ty jsi ale nemehlo, co?" šťouchl do mě Loui ze srandy, takže jsem se polila ještě trošku.

"Já? To spíš ten džus nějak nedrží ve sklenici, ne?" vztekala jsem se pobaveně já.

"No jasně, on se ti splašil džus..." dobíral si mě.

"Jo! A ty se jenom modli, že se nesplaší taky ta mrkev." a pro výstahu jsem po něm jedno kolečko mrkve hodila. To si ale pochopitelně nemohl nechat líbit, takže jsme po sobě, se záchvaty smíchu, házeli další a další mrkev. Brzy byla mrkev snad po celém obýváku. Tomu říkám mrkvová bitka. Když už jí v misce povážlivě ubylo, zatvářili jsme se oba pohřebně vážně.

"Škoda mrkve." řekl Louis tragicky.

"Věčná škoda." dodala jsem já.

Chvíli jsme na sebe naprosto vážně koukali, než jsme dostali další záchvat smíchu.

"Ježiš co tam děláte?" ozvalo se z horního patra a za chvíli stál ve dveřích Harry. Když uviděl tu spoušť, jenom vykulil oči, což v nás pochopitelně vzbudilo další smích. "Claire, čím jste se to tu sjeli?"

"Čím myslíš?" zeptala jsem se s bláznivým úsměvem.

"Mrkví!" vykřikl Louis a hodil po Harrym pár koleček. Když spadla na zem, komentoval to slovy "Škoda mrkve, měl si to chytat" načež jsme se zase oba začali smát. Harry se na mě nechápavě podíval, a když jsem se mu jenom smála, tak se radši otočil a odešel. Ale já si prostě nemohla pomoct, to bylo jako nemoc. Prostě jsme se museli smát, jinak to nešlo. Nakonec jsme byli oba tak unavení, že jsme se o sebe opřeli a usnuli jsme na pohovce, aniž bychom se namáhali vypínat televizi.

Škoda, že jsem usnula. Když bych byla vzhůru, viděla bych, jak Harry vypíná televizi a obětavě vybírá mrkev z koberce, z květináčů i z knih v knihovně. Viděla bych, jak sklízí sklenice od džusu a pak jak na mě s láskou hledí. Cítila bych, jak mě hladí po vlasech a po tváři, jak mě líbá na dobrou noc. A také bych cítila, jak opatrně sundává Louisovu ruku, která mě ještě před usnutím objala kolem pasu.
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 tins tins | 10. června 2012 v 18:39 | Reagovat

next please :) suprová poviedka ;)

2 Dottie Dottie | Web | 10. června 2012 v 19:20 | Reagovat

Tak jsem přečetla všechny díly a musim říct fakt dokonalý. Píšeš fakt dobře a ten děj.. A tenhle díl je snad nejlepší, ten dodatek na konci hrozně romantickej :).. Těšim se na další ;).

3 Sasanna Sasanna | Web | 10. června 2012 v 19:47 | Reagovat

Díky! Tohle opravdu potěší =)Je to můj první pokus něco skutečně napsat, ostatní má velká díla jsou zatím jen v podobě myšlenky =P =D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama