The One I Want to Take - 19.DÍL - DOSLOV

13. června 2012 v 17:32 | Sasanna |  One Direction ff

Uplynul už skoro rok od té doby, co jsem byla v Anglii. Vyměnila jsem si telefonní číslo, změnila facebook i twitter. Vymazala všechny vzpomínky na kluky a v rámci možností je i vytěsnila ze své paměti. Chodila jsem na lékařskou fakultu a svému studiu jsem věnovala veškerý svůj volný čas.

Měla jsem právě po těžké zkoušce, jejíž výsledky nám měli oznámit až další den. Byla jsem nervózní a v tomto nejistém rozpoložení jsem se vydala z fakulty k vlakovému nádraží. Ani jsem si nevšimla kluka s kapucí a slunečními brýlemi, který postával před budovou a pak se vydal za mnou.

Teprve ve vlaku jsem se dokázala trochu uvolnit a uklidňovala jsem se tím, že mám, když tak další pokus. Najednou si ke mně někdo přisedne. Dost mě to rozhodilo, neměla jsem náladu na společnost. Modlila jsem se, aby si ten někdo hlavně nechtěl povídat. Byl to kluk, celý zakuklený v mikině a přes půl obličeje měl obrovské sluneční brýle. Chtělo se mi rozesmát tomu, jak vypadal, ale nechtěla jsem vypadat neslušně.

Zahleděla jsem se znuděně do krajiny, míhající se za okny vlaku a marně se snažila v ní najít něco nového. Ale byla to pořád ta samá krajina, kolem jaké jsem jezdila každý den. Potřebovala jsem se nějak zabavit, protože jsem byla nervózní, a tak jsem vytáhla učebnici. Ale ani na tu jsem se nemohla soustředit. Jakoby se mi slévala všechna písmenka dohromady, skákala si po stránce, jak se jim zachtělo. Mobil, kterým jsem si chtěla ukrátit cestu, se mi vybil. Všechno se mi nějak mařilo, a tak mi nakonec nezbylo, než všechno sbalit a mlčky hledět před sebe. Ale sotva jsem tam pohlédla, jako by se mi zastavil svět. Nemohla jsem dýchat, necítila jsem sedačku pod sebou a moje srdce asi už dávno dobouchalo. Měla jsem pocit, že bych se mohla utopit v těch nebesky modrých očích.

Nějak jsem se octla v náruči někoho, jehož jméno jsem už nikdy v životě nechtěla slyšet; protože jsem ho ztratila, protože jsem ho zranila, protože jsem ho pořád milovala.

"Kláro, promiň. Já to nedokázal. Prostě jsem nedokázal na tebe zapomenout." zašeptal Louis něžně a políbil mě.
 

6 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 denča denča | 13. června 2012 v 20:46 | Reagovat

to ten kluk byl Louis..že jo???jinak škoda že je konec

2 Sasanna Sasanna | Web | 13. června 2012 v 21:16 | Reagovat

[1]: Jo, byl =) Prostě jsem si nemohla pomoct, ale asi ho mám fakt radši =) Děkuju za přečtení, a možná časem napíšu něco dalšího... =)

3 denča denča | 14. června 2012 v 11:58 | Reagovat

budu se těšit na další ff

4 Andy Andy | 15. června 2012 v 9:26 | Reagovat

No pááni, úžasné !!!

5 Diana Diana | 4. července 2012 v 20:27 | Reagovat

Teď jsem si to přečetla celý a......je to prostě úžasný! Píšeš nádherně a dost si mě inspirovala na svojí vlastní ff-ku. Tu další ff-ku si taky určitě přečtu.:))

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama