The One I Want to Take - 18.DÍL - KONEC

13. června 2012 v 16:55 |  One Direction ff

Harry se v tom okamžiku otočil a rozběhl se pryč. Já s Louisem jsme se na sebe jenom vyděšeně podívali a rozběhli se za ním.

"Harry, lásko,... počkej..."

Harry se však nezastavoval a utíkal do patra, vtrhl do ložnice a rozrazil dveře na balkon. V té zmatečné rychlosti mi až teď došlo, co chce Harry udělat. Všechno kolem sebe jsem najednou vnímala jako v horečce, stěny se ke mně nebezpečně přibližovaly a proběhnout ložnicí nám trvalo celou věčnost. Pak jsem spatřila Louise, jak na poslední chvíli strhává Harryho ze zábradlí balkonu, a slyšela jsem jenom změť nesmírného množství hlasů a do toho šumění moře pod útesem. Uvědomila jsem si, že napůl ležím na zemi a vedle mě na židli Harry, kterého stále drží Loui.

"Nešahej na mě těma svýma špinavýma prackama, ty hajzle!" ječel na něj Harry a škubal sebou jako při epileptickém záchvatu, jak se snažil vyprostit z Louisových chránících rukou, které ho nekompromisně přivazovaly k židli.

"Harry..." vydechla jsem.

"Nemluv na mě, ty... ty... Claire...?" zasyčel zoufale a bylo na něm vidět, že uvnitř bojuje, na koho má obrátit svůj hněv. Ale já jsem pro něj byla zřejmě stále jaksi zázračně nedotknutelná.

Úplně mě tím vykolejil. Čekala jsem nějakou sprostou nadávku, kurvu, děvku, svini, cokoli... Uznávám, že teď bych si ji naprosto zasloužila... Dokonce jsem měla pocit, jako bych potřebovala slyšet jeho vztek na mě, jako by mě nadávky směřované na mou hlavu očisťovaly od mé viny. Ta skutečnost, že mi nenadával, pro mě byla ještě bolestnější, než když bychom se tady do krvava pohádali. Pane bože, jak jsem ho mohla tak zranit? A on mi stále není schopen ani slovem ublížit ...

Nohy mě příliš neposlouchaly, ale přesto jsem se nakonec dokázala zdvihnout. Přišla jsem k němu a opatrně mu položila svou ruku na tu jeho. Ale jakmile jsem se ho dotkla, tak svou ruku štítivě stáhl a bez jediného pohledu na mě skrz pevně sevřené rty sykl "Nesahej na mě.". Vzápětí však nečekaně rychlým pohybem popadl mou ruku a strašně pevně ji sevřel. Kousla jsem se do rtu, abych nedala znát, že mě to bolelo, ale on stisk trošku povolil. Přejížděl tvrdě po mé ruce a tiskl ji, jakoby se snažil spojit ty dvě různé bytosti. Byla v tom láska a vášeň, jak se dotýkal svou horkou dlaní té mé, smrtelně ledové a stále se třesoucí. Nakonec ji pevně stiskl, přitáhl si nohy k tělu a hlavu sklonil a přitiskl k mé ruce. V této poloze setrval nehybně dosti dlouhou dobu.

"Claire, co mám dělat?" zašeptal po chvíli zoufale, aniž by se pohnul.

Neměla jsem tušení, co bych mu měla odpovědět a jen jsem si s Louisem vyměnila ustaraný pohled.

"Claire, ty víš, že na tebe se neumím skutečně zlobit," mluvil dál bez jediného pohledu na mě,"ale Louis... já jsem mu tolik věřil a měl jsem ho tak rád..."

Pak na mě konečně pohlédl, přitáhl si mě, posadil na klín a políbil. Pak zabořil svůj obličej do mých vlasů. Pohlédla jsem opatrně na Louise a v jeho očích zahlédla třpytící se slzy. Nevěděla jsem, jestli je to kvůli mně, kvůli Harrymu, kvůli Eleanor nebo kvůli nám všem.

A tohle všechno je tvoje vina, Kláro, pomyslela jsem si. Neměla jsi s ním chodit, neměla jsi sem jezdit, neměla jsi jim psát. El už tě po tomhle nebude chtít ani vidět, Harry s Louisem spolu ani nepromluví, a ty ani nevíš, koho z nich skutečně miluješ. Ne, Kláro, nepatříš sem. Už není nic, co by tě tu drželo. Právě jsi zradila všechny, koho jsi mohla. Už jsi tu nadělala dost škody. Prostě vypadni!

"Harry, Loui... zítra jedu domů" řekla jsem chladně a postavila se.



Seděla jsem v letadle a vzpomínala se slzami v očích na prožitý měsíc. Bylo toho na mě asi prostě moc. Myslela jsem na naše rozpačité, smutné loučení.

"Zapomenete na mě, najdete si jiné holky. Za pár měsíců už ani nebudete vědět, že někde ve světě existuju. Nechci už být mezi vámi jako zdroj svárů a hádek, který vám kazí přátelství. Vy jste se poznali daleko dřív, vy na sebe máte nárok, já ne. Já jsem se vám vetřela do všech vztahů, se vším jsem zamíchala, nechtěně jsem si hrála s city všech okolo sebe. Bude lepší, když odjedu, zmizím z vašich životů a nikdy už o mně neuslyšíte. Zapomenete, věřte mi." To jsem jim řekla těsně před odletem, pak jsem je oba naposledy políbila a bez jediného pohledu zpět nastoupila do letadla.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 nikíísk nikíísk | 13. června 2012 v 17:08 | Reagovat

jejku tak smutný konec..ale až se mi chtělo brečet..

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama