The One I Want to Take - 16.DÍL

13. června 2012 v 9:26 |  One Direction ff

Těžko říct proč jsem lístek od Louise schovala a Harrymu ani neukázala a těžko pochopit, proč jsem měla při otáčení klíčem v zámku v očích slzy. Asi jsem blázen. A taky "holka nevděčná".

Stála jsem na balkoně a do tváře mi foukal chladný mořský vítr. Jak jsem milovala tu slanou vůni. Přišlo mi, že anglické moře voní úplně jinak než všechna ostatní - tak trochu po černém čaji, smažené slanině, po dešti a zázvoru, po jahodách a hlavně - po Harrym. Nechtělo se mi domů, ale věděla jsem moc dobře, že někdy během příštího týdne se budu muset s Anglií rozloučit. I s Harrym. A to mě trápilo nejvíc. Já za ním jezdit nebudu moct, protože jednoduše nemám na letenky a zřejmě ani nebudu mít tolik času. A Harry by za mnou mohl jezdit jen o dovolených nebo o víkendech, ale nevím, jestli by mu to za to stálo. Udržovat vztah na dílku je tak těžké... a zvlášť pak pro někoho jako je Harry. Jenže svůj život bez něj jsem si už nedokázala představit. Jo, byl neuvěřitelně žárlivý. Někdy pěkně protivný. Býval náladový a nevyrovnaný. Ale já ho takového milovala. Měla jsem pocit, že nikdy nikoho nebudu moct milovat tak moc jako jeho. Ten pocit mě doprovázel vždy a všude. Mizel vlastně jen v jeden jediný okamžik, a to, když jsem se podívala do Louisových modrých očí.

"Lásko, o čem přemýšlíš?" vytrhl mě z úvah Harry.

"O tom, jak moc tě miluju." přisála jsem se mu na rty.

Byl tak krásný podvečer. Sedli jsme si venku na útes a nohy spustily dolů z té obrovské kamenné vlny. Pak Harry vytáhl kytaru a začal hrát. To mu někdo řekl, jak moc miluju zvuk kytary a jak moc obdivuju všechny, kteří na ní umí hrát? Opravdu jsem nikdy neslyšela tak krásný hlas jako ten Harryho; takový rovný, tvrdý hlas, a přece tak procítěný. Ale už první verše písničky mě donutily soustředit se na něco jiného. Zaslechla jsem totiž v písni své jméno.

Přiznávám, že jsem bohužel nerozuměla každému slovu, ale i tak jsem mohla slyšet, že je písnička pro Tu jedinou, kterou konečně našel a Tu jedinou, kterou miluje, Tu jedinou, kterou nikdy nechce opustit a Tu jedinou, která je teď s ním. Tu jedinou, které jméno je Claire.

Ještě nikdy mi nikdo nesložil písničku, ačkoli jsem si to odjakživa přála. Neměla jsem slov a tak jsem ho jenom objala a zašeptala "Lásko..."

"Stejně nemůžu psát o ničem jiném, protože na nic jiného nemyslím, než na tebe." přitiskl si mě k sobě.

"Ani nevím jak ti poděkovat... za všechno. Za to že jsi se mnou." usmála jsem se na něj zamlženýma očima. "Nebo bych spíš měla děkovat osudu, že mi tě postavil do cesty."

Nechtěla jsem myslet na blízkou dobu, kdy ho budu muset opustit. Budou mi tolik chybět. Všichni, ale nejvíc Harry jako můj kluk, Eleanor jako moje kamarádka a Louis jako... jako všechno dohromady. Ale teď jsem si přála jediné - mít Harryho navěky. Zůstat tady takhle sedět v objetí a nikdy se nemuset rozloučit.

Stáli jsme spolu na kraji útesu. Vlasy mi vlály v teplých poryvech pobřežního větru a zapadající slunce dávalo mé pokožce nádhernou načervenalou barvu. Dole pod námi bouřilo moře podemílající útes svými živelnými vlnami. Bylo to jako v Titaniku. Roztáhla jsem ruce a on mě objal kolem pasu. Myslela jsem, že se rozskočím štěstím, ale něco v mé hlavě mi zase muselo zkazit tu krásnou chvíli. To něco mi pořád dokola opakovalo jednu myšlenku: Byla bych stejně šťastná, když by tu se mnou takhle stál Louis?


Přišla na mě poetická chvilka, tak je to na tom trošku znát. =) Příští už bude dějová.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 denča denča | 13. června 2012 v 13:29 | Reagovat

hezky píšeš kdy bude další povídka...???

2 Sasanna Sasanna | Web | 13. června 2012 v 13:30 | Reagovat

[1]: Děkuju za komentář, povídka bude jen co jí napíšu, pravděpodobně ještě dneska během odpoledne nebo navečer. =)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama