The One I Want to Take - 4.DÍL (1D ff)

7. června 2012 v 14:21 | Sasanna |  One Direction ff

Na ustrojení se na večírek jsem si vyhradila asi tři hodiny. Nejprve se naložit do vany, umýt si vlasy, manikúra, pedikúra... Své dlouhé tmavohnědé vlasy jsem sčesala tak trochu na stranu, jen jsem je pečlivě přelakovala, upevnila pinetkami a konce přejela kulmou. Nehty jsem nalakovala jen nenápadnou růžovou barvou, která ale úžasně ladila s šaty. Vysoké červené boty, které jsem si vybrala, mi teď přišly nějaké moc výrazné, tak jsem se pokusila odvést pozornost rudou látkovou kytkou, kterou jsem si vetkla do vlasů. Nakonec to vypadalo úžasně.

Sotva jsem stihla dokončit své výtvarné dílo na svém obličeji, už slyším, jak se někdo žene do schodů. Zatímco jsem si roztírala v dekoltu bronzer, kdosi rozrazil dveře.

"Loui?" otočila jsem se.

"Co máš pořád s tím Louisem? Zakázal mi i jít s tebou nakupovat" odsekl mi Harry. Ale bylo vidět, že je ve velmi dobré náladě. "Tak půjdeš už dolů? Už se scházejí kamarádi"

"Hm, jo. Ale..." osvítil mě náhlý nápad. "Na něco ještě čekám." koketně jsem se usmála.

"No... a na co? Hm... Víš... Louis by mě asi zabil, ale..." bylo zábavné, vidět někoho tak suverénního v rozpacích. Jen jsem tam proti němu stála a kochala se chvilkovou ztrátou jeho ega, zatímco on po mně klouzal pohledem jako po dortu, který neví, z které strany nakrojit. Ale když jsem se zatvářila zmateně, protože jsem tohle fakt nečekala, došlo mu asi, že tohle není to, na co čekám. Sjížděl mě pohledem od shora dolů a nakonec prohlásil. "Sluší ti to, a to moc." a touhle větou jako by se zase dostal do své kůže.

"Fajn" mrkla jsem já. "To bylo totiž přesně to, na co jsem čekala." usmála jsem se. "No nesměj se, každá holka potřebuje vždycky, když někam jde ujistit, že je dokonalá!" okřikla jsem ho.

"Dokonalá?" povytáhl obočí. "To jsem nikdy neřekl." dodal provokativně.

"Copak by ses zlobil na Louise kvůli nějaké nedokonalé?" vyplázla jsem na něj vítězně jazyk.

"Tss, a o MNĚ se pak v médiích říká, že si moc věřím. To TEBE by měli znát."

"No, tohle přání se ti už myslím splnilo. Promluvit jediné slovo s 1D a nedostat se na první stránky bulvárních plátků je nadlidský výkon a na tom letišti bylo novinářů dost."

"Jen počkej, za pár dní budeš třeba ještě známější" zasmál se škodolibě. A já jsem ani nedostala příležitost zeptat se, jak to myslel, protože mě vzal za ruku a rozběhl se ze schodů. Jenže já měla podpatky. Rozběhla jsem se taky, koneckonců nosit podpatky jsem zvyklá, ale po pár schodech se mi přece jenom zvrtla noha a já se neodvratně řítila ze schodů. Uslyšela jsem jenom Harryho výkřik a pak jsem kupodivu měkce přistála někomu v náručí.

"Ty blbče, mysli trochu předtím, než něco uděláš! Dyť se mohla zabít! Jakmile tě nehlídám, už děláš hovadiny! A pust tu její ruku!" vztekal se Louis, zatímco já jsem se ho křečovitě držela a ještě pořád se třásla. "Dobrý, Kláro?" zeptal se mě, když mě nesl na pohovku.

"Jo, jen jsem se hrozně lekla." lehce jsem se zasmála, protože mi srdce pořád bilo jako na poplach. Jenže těžko říct, jestli to bylo právě prožitým šokem nebo tím, že ten, kdo mě nesl, byl zrovna Louis.

"Harry je v tomhle trochu idiot." povzdychl si Louis, když mě usadil. "A až na tebe bude něco zkoušet, tak mu nevěř, je prostě takovej. Ty si zasloužíš nějakýho lepšího kluka." usmál se na mě, a já měla strašné nutkání zase ho políbit, ale odolala jsem, protože si to k nám už mířila Eleanor.

Chvíli jsme si povídali všichni tři, El byla vážně fajn holka a skvěle jsme si rozuměly. Pak se to ale začalo rozjíždět, takže jsme se také přesunuli k baru. Seznámila jsem se s mnoha dalšími lidmi a už jsem byla trošku připitá, když se začalo tancovat v párech. Najednou se odněkud vynořil Liam, jestli půjdu tancovat. Kupodivu nebyl ani trochu opilý, takže jsem se alespoň při tanci cítila o něco jistější.

"Claire, můžu jenom vědět, co máš s Harrym?" zeptal se zamyšleně.

"Já? Nic!" ujistila jsem ho. "Nebo snad má Harry zvyk, každou holku, s kterou něco má, shazovat ze schodů?"zavtipkovala jsem oduševněle.

"Ne, jenom... že tě hledal." řekl vážně. "Přemýšlel, kam jsi mu zase utekla..."

Zarazila jsem se. Tak moment, JEMU jsem nikam neutíkala. To si mě jako přivlastnil?

"No, víš, já jenom... že je Harry tak trochu děvkař" pokračoval rozpačitě. "A navíc pěkně žárlivej děvkař. Tak jenom, abys mu nenalítla, jako už spousta dalších před tebou." Písnička dohrála. Rozloučili jsme se a já zamířila zpátky k baru, kde jsem do sebe honem naklopila panáka čehosi, co mi málem propálilo pusu. Najednou jsem zaslechla tóny své oblíbené, pomalé, krásné písničky... Otočila jsem se k pódiu a uviděla, že ten, kdo jí zpívá, je Louis. A zpíval jí nádherně.

"If I don´t say this now, I will surely break..." A najednou jsem kolem svého pasu ucítila něčí ruce. A ten někdo mě k sobě přitiskl a šeptal do slov písničky "Oh-oh-oh, Be my baby..." a já měla pocit, že se všechno otáčí kolem nás a mohla jsem se utopit v jeho nádherných zelených očích. Všechno bylo jedno, jenom on tu byl a on mě objímal a on mi zpíval. Ta písnička uplynula tak rychle. Ale Harry tentokrát mojí ruku nepustil a vedl mě neznámo kam. Jen jsem se ještě otočila a to jediné, co jsem viděla, byly Louisovy vyčítavé oči, ve kterých se zrcadlily slzy.

Jestli to vůbec někdo přečtete, tak prosím zanechte komenty, děkuju. =)
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 denča denča | 10. června 2012 v 20:34 | Reagovat

krása je to moc hezký

2 Sasanna Sasanna | Web | 10. června 2012 v 21:31 | Reagovat

Děkuju, jsem ráda, že se to někomu líbí. =)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama